Kde ukrývá se poezie?

Běžný život dnes jdu žít,
znamená to stereotyp,
škola a pak učení,
opakovat k zbláznění,
kde přes den se ve mně básník ukrývá,
jenom večer, když píšu, ožívá.
Kolem mě tolik lidí žije,
kde ukrývá se poezie?

A jako kousek duše ve mně žije,
pro běžný život nic není poezie,
ty verše ve mně dál se tají,
jak lidé, jenž se sotva znají,
rýmy, co stres neznají,
jak milenci si šeptají.
Když vůni z květů déšť smyje,
kde ukrývá se poezie?

Ztrácím sílu a odhodlání,
pracuji do vyčerpání,
jedinou radost dokáží mi dát,
myšlenky skryté v básničkách,
skrz ně mé srdce trpící,
promlouvá, ač mlčící.
Když nenávist na světě žije,
kde ukrývá se poezie?

Nebát se a jít životem dál,
i když svět mé básně nepoznal,
kdo ještě veršům dnes dovolí,
naplnit nejbližší okolí,
a dotknout se duší lidí všech,
k přemýšlení probouzet,
když člověk zlomený je,
kde ukrývá se poezie?