Soumrak deště...

Soumrak městem skládá stín,
k tvým nohám,zemí pln kanálů.
Upadám k hvězdě,plynu s ní,
bojíce světla se po ránu.

Půlnoční kresba taje dech
a ústy jeho těla pila.
Šablona lesu křísí dech
kde vlasu lesk ve světě žila.

Vítězný život,pláč i smích,
cítěné tělo zde ochuzeno.
O zimu v níž padá sníh,
o léto jež suší seno.

Plameny měsíc žárem tmy,
rozžehl hvězdy pod hvězdami.
Načase vrátit chléb i hry,
na léta zpátky,ámen s námi.

Ubitá hlava láskou tvou,
pocené srdce k nepoznání.
Bije-li světlo v tepně tmou,
nabízí život mnoho k mání.

Soumrak městem skládá stín,
boje víc světla se po ránu.
Padne-li nebe,spolu s ním
propadne peklo hloub do kanálu.