Vinnetou

Černý mustang prérií pádí,
na něm hrdinný náčelník sedí,
se smutnou tváří.
Své srdce obětoval míru,
když opustil svou krásnou vílu,
zvolna už ztrácí sílu.
Všechna radost v něm zhasla
a studená úzkost na něj padla.
Slyší zvony v Santa Fe,
teď právě umírá v zemi divoké.
Jeho lid se před ním tiše kloní,
po boku mu bílý bratr stojí
a do dáli se dívá,
na staré časy vzpomíná..,
teď k nebi volá...,
"Neber si ho Manitou,
Vinnetou..., zůstaň ještě tu.