Oči čaroděje

...ale ty oči, to jsou oči čaroděje.
Blankytné nebe, v němž bych se utopila.
A výraz tváře na všechny se směje,
od pekaře že bych pár koláčků vyloudila?

Nebo ve mlýně by vynikl?
Přejete si hrubou nebo snad hladkou, dámo?
S přívětivým úsměvem na děvče pokřikl,
ač víc než chudoba nebylo jí dáno.

A silné ruce kovářovy,
dech jako vítr severák,
však jemné prsty zlatníkovy,
jenž neprodá nic za měďák.

Kým však je ve skutečnosti,
hercem snad nebo uklízečem?
Svě pocity sklíčenosti
zapíjí whiskou s vypravěčem.

A začátek?

Cestou městem potkala jsem
ztrhaného poutníka,
co pro děti býval děsem,
příběh starý přeříká
-nám teď postopáté.

Boty prošoupané stovkou zim,
vlasy dlouhé po pás,
proč nestříhá je? Co já vím,
mou otázku snad propás...

...ale ty oči...

Mimo to přeji veselého Silvestra.
Klidně trochu opilého.
A prvního ať vás Múza políbí
(protože jak na Nový rok,
tak po celý rok...)
a ať se to tady na Literu projeví!