Zlomená čepel

Šel jsem krvavou stezkou,stíhán stíny Tiste Edur.Jen můj Krvomeč mým věrným druhem se stal.
Druhové mí se dávno rozpadli v prach , a zapomění je provázelo.
Já poslední ze starší krve vydal se na lov!
Tma byla dusivá...měsíc přehoupnul se v nov.Řev démonů zněl mi v myšlenkách..v myšlenkách jež krev a násilí prorokovaly.
Oprostil jsme se z té špíny..
Jedině odplata mi zněla v uších a pomsta plnila mysl mou.
Já potomek staré krve jsme shlédl na zemi pošpiněnou.
zoufalý zahodil zbraň svou.V krvavé slze veškeré odpuštění se skrývalo.
Jen v duši smíme napravit tu chybu.
To krveprolití které vznikne početím.
Někdy násilným,někdy vášnivým..
Avšak výsledek je vždy totožný.Zlomená čepel vždy narazí,a nakonec druh jež nikdy nezhlédl v záři měsíce zvítězí...