SRDCE TLUČOU NA POLACH

Úsměv nebrání a nedá se vzít,
zpátky v čase oči zamhouříš,
tma černá nezná ten svit,
v mém srdci teda zabloudíš.

Průlet hvězdných lodí tmu spojí,
nebe se zemí k sobe nakloníš,
tváře tvé úsměvy klamné spoutají,
sám se sebou a se snem si vystačíš.

Láska čistá se chce na křídlech vznést,
role druhých slovy odhalíš,
proudy nářků musí vítr nést,
pod tíhou gravitace zemi postrčíš.

Více štěstí, smutek světu nesluší,
a spánku v temné noci bráníš,
motlitby chudých tvé srdce uslyší,
večernice ty pro ně snad uchráníš.

Hvězdy pořád s duší čistou nechtěj vát,
něco si přej a sfoukni přání,
zraněn jsi, víc jim nemůžeš dát,
strach zvlášť zdá se jako dlouhé stáří.

Vím jak nerad prázdno vítáš,
pláč ve dlaních půlnoc odbíjí,
nešťastníkem věrným, chudákem se stáváš,
kousek od tebe se snad hvězdy nebojí.