Skládačka ze slz

Celý rok zem slzy smáčím,
úplně bez důvodů, jen sněním,
teď do rukou beru kostky,
házím a stavím z nich písmenka,
slova a pak opět slzy z nich budou,
hrad není kulatým srdcem naší duše,
pár pírek z papírů ke štěstí má cestu,
dlouhou jak roky našeho žití,
vždyť ze slz skládám slova a z nich dům,
vysněný, úžasný svět beze mě,
kde už nebudou slzy, ani slova,
či básně ze kterých skládačky slz vzniká,
až do oblak zde bude stát člověk,
a tomu, na hrudi, ze srdce poroste růže,
pro duši ztracenou v nekonečném bludišti srdce…