Silvestrovská

Už je zas konec, další rok v prachu.
Byl plný trápení, smutku a strachu.
Dvě kapky radosti odkáply v mžiku,
na prstech spočítám dny plné smíchu.

Plné? Co plácám?! Takové nebyly.
To jen pár panáků pomohlo na chvíli.
Pomohly nemyslet, zahodit vzpomínky,
rozbít si hlavu a ztratit hodinky.
Od baru k baru nohy mě nesly,
klidně mě odsuď, či polituj, chceš-li.

Můžeš mi nadávat, můžeš mě bít,
můžeš mě přemlouvat, ať přestanu pít.
Ukaž si na mě, jen se mi vysmívej,
nebo se na mě jen soucitně usmívej.
Hoď po mě kamenem či vejce zkažené,
klidně mi říkej, že spolu to zvládneme.

Mně na tom nesejde, je mi to putna.
Já chci jen poznat, jak život chutná.