Jejich smích

Jak noc plná úplňku,
okamžik touhy,
čekám na popravu,
vždyť život je dlouhý.
Je delší než chvíle,
pár sladkých slov,
však jistě je kratší,
než bolestný vzlyk.
Jak krvavý hrob,
na němž tkví poslední dopadající sluneční svit,
jež je hrobem duše,
která hledá svůj klid.
A ... spadla opona,
čas prý rány zhojí,
leč nevrátí to co před dávnem vzal,
pak zbyde tu jen,
noc plná úplňku,
okamžik touhy,
a bezvládné tělo
krvavý hrob.