Z papírku

Jak bolí čtyři bílé stěny
V bílé posteli
V bílé nemocnici
Když hluchota jejího ticha
Drásá vědomí

Nevíš?
Studí..a zebe..

Jak malá holka tahám
slunce za vlasy…
Zahřej mě prosím
Necítím nohy ruce
volají z nebe..

tak už jen na chvíli
moci zavřít oči
nechat se obejmout
pomilovat se
s tvým hříšným teplem
hřejícím
vychladlé srdce
co nestíhá
tlouci

tudun tudun tudun..

Vidíš..a stejně se točí
Svět ..
spokojil se s málem
Když dovolil
Zabíjet
se žalem…