Toulám se krajinou...

Toulám se krajinou
oděná do vůně růží
a lákavé dálky
nechávám za sebou.

Kráčím stále vpřed,
neotáčím se, bych
kamenná nezůstala
kdes v cestě stát.

Vzpomínku vedle vzpomínky
ukládám v paměť,
jako naškrobené kapesníky
právě žehlené.

Potkávám poutníky
i průvody veselé,
muže léty shrbené
s dívkami v rozkvětu v podpaží.

Z cest mnohdy stoupá
prach a bodláčí lemuje
kroky mé, ztěžklé
od vysílení krásného.

Toulám se krajinou
oděná do vůně růží
a lákavé dálky mám
stále před sebou.

Nevím, kdy se zastavím
a usednu s pocitem,
že zde konec mé
cesty se nachází.

Snad už mé nohy
nebudou moci dál jít...