Dotek zrcadel.

Dotek zrcadel,
cit k pohlazení duší,
procitá spánek hlučný,
ve vězení čtyř stěn.
Dotek zrcadel
a svoboda zní v uších,
rozsévá štěstí tučný,
nezná již cestu zpět.

Ve světle zrcadel,
své temné stránky srdce,
v tlukotu slabě němém,
zříš pulsující tep.
Ve světle zrcadel
chuť vonící trpce,
v průzoru přímočarém,
vidíš svůj vlastní svět.

V odraze zrcadel,
uslyšíš rány v tváři,
ospalé roky mládí,
svůj omyl někdejší.
V odraze zrcadel,
lze listovat jak v snáři,
jíž stránky teple hladí,
budoucnost smělejší.

Z pod lesku zrcadel,
smích razí cestu čelem,
v své zemi políbené,
můzou a kladivem.
Z pod lesku zrcadel,
snad padne síla šelem,
ve hře oblíbené,
beze všech pravidel.

V doteku zrcadel,
dech pojí touhu s myslí,
v rychlosti světla blesku,
uslyší živý zpěv.
V doteku zrcadel,
pláč sladké slzy vysní,
a oči v jasném lesku,
neuzří cizí krev.