Emoce

Emoce, city, touhy a přání
plavou tak zmateně,bez přestání
voní kolem a jsou k mání...
jsou na prodej.

Jsou ale bez záruky,
jsou malou záhadou,
jsou skrytou baladou,
jako třeba zátky z vína.

Každý ví, jak vypadají,
až když na světle se objeví,
svou nahotou se projeví
a tak jak láhev
i mé srdce poleví.

Hledám dál,
však stále žádný zájemce,
co by hledal emoce.

Možná jsou moc silné,těžké,
nebo je to tím,
že jsou bez záruky,
pokud já zeptat-li se smím?

Ale kdo mi odpoví?
Vládne ticho,
ztěží mě kdo osloví
v nocích temných dní,
když už čekám,
že já budu ten poslední.

Pak viděl jsem já cizí srdce,
své pocity svíralo
pevně ve své malé ruce
a smutně kráčelo.

Nejsem tedy sám,
kdo city chce
a taky je rozdává,
nejsem ani poslední,
kdo na té louce postává.

Už nechci nic víc prodávat,
chci pocity si nechávat,
budu bloudit dál,
dělat to co dřív
a když emoce to vzbudí
v srdcích vzdálených,
tak vím, že to není hřích.

Pak čím víc emocí kolem vyvolám
bez nabídky tak hloupé,
tím větší bohatství mi zůstane...
...možná...a možná taky ne.