PIANO

VŠECHNY mé bývalé
si po rozchodu našly Petru.
(Malou, krátkovlasou brunetu,
které jsem nikdy nepřišla na chuť).

Jenom ty máš Pavlu.
(Dlouhonohou blondýnu,
která pro mě měla vždy sex-appeal,
stejně jako já pro ni).
. . .
´To není vzpomínání; to je reflexe.
To není nostalgie; to je zpracování.´
. . .
S odchodem VŠECH mých bývalých
jsem se více méně smířila.
Jen ty´s mi dlouhou dobu ležela (myslíš v srdci, ne)
v žaludku.
´Mohly jsme být spolu…´
OSUDOVÉ?
S oblibou jsi říkala o otci své dcery, že je
´středobod světa´…
PŘESNĚ jsi to trefila.
„Jsme obě regulérní blázni.“ H.
…o které musí být postaráno.
/A já bych to nedovedla
a ty bys to nedovedla…/
A naše egocentrická ukřivděnost nám nedovolovala
povznést se k „ušlechtilejším citům“
/Obě „potřebujem“ někoho kdo je schopen
zvládat naše privátní změny nálad
a prudké zvraty emocí
schované za nemocí/ –
. . .
´Ač jen my dvě potkáme se
v tom nejhlubším a nejtemnějším lese …
Ach, slyšíš, vlno niternosti,
pomalu osvobozeně do moře padat
piano se vší těžkostí…´
. . .
Mé´nejvážnější rande´;
jen předem prohraná v loterii sázka
& ať už jsme se k sobě hodily jakkoliv…
byly jsme příliš sobecké
pro něco tak čistého
jako je láska –