Anotace: Dívám se do okna a znovu se divím, jak "obyčejné" padání sněhu vzbuzuje často pocity něhy, poesie, až melancholie. Poletující a vznášející se vločky probouzejí zasuté vzpomínky na dětství a na vše krásné, uplynulé a možná přicházející.
Sbírka: Zimní
První sníh mě vždycky rozbrečí. Každý rok. Pamatuju si ten letošní okamžik, když jsem už za šera jela vlakem, loňský zážitek zas při večerní cestě ze školy, kdy první vločky dopadaly na klobouk jednoho náhodného kolemjdoucího mládence, předloni jsem tou dobou umírala na kašlík a byla tři tejdny mimo, takže to mám tak nějak v mlze, ale předpředloni to bylo ráno, kdy jsem před cestou do školy ještě zaběhla nafotit pár stromů do seminárky a při návratu na kolej tech pár vloček začalo proletovat vzduchem.
18.11.2019 09:23:39 | Pétík
Opravdu se Ti básenka povedla, aj když zní studeně a lehounce mrazivě, pač takový sníh je, stejně pohladila a svým způsobem zahřála. ST! za pěkný obsah.
05.01.2009 21:32:00 | NikitaNikaT.
takove jemne... nostalgie se nas jima :)
ale ja moc snih nemusim, pac strasne studiii :)
05.01.2009 21:16:00 | saddova