živote stůj

Živote stůj, proč tolik pospícháš,
chtěla jsem se jen na chvíli zastavit
a ty jdeš si klidně dál,
chtěla jsem si ještě chvíli hrát,
však pryč je bezstarostný věk,
už se mi nechce smát
a tak musím se teď živote mů ptát,
jak se mám na vlastní nohy postavit,
když chvíli nepostojíš,
kam tak utíkáš...

Bránu dospělosti mám teď před sebou,
už ji vidím, už je napůl otevřená
a přesto se bojím do ní vstoupit,
chtěla bych si ještě jedno dětství koupit,
má představa o životě je příliš zmatená,
tak zkus mě pochopit
a směr změň pro jednou
a stůj, živote prosím stůj!!!