Srdcový hráč.

Za deště při tanci větví,
jsem poslouchal za oknem pláč,
kreslící mou barvu pleti,
přistoupil srdcový hráč.

Objeven ve světle skonu,
s falešnou písní na rtu,
s čítankou dnešního lovu,
stránkou se blížící k stu.

V odraze zrcadla hlas můj,
poznávám zlomenou hůl,
v obočí cítěný kvas hnůj,
a z hrdla rány pot sůl.

Otevřel oko svým vnitřkem,
na duši vysával chlad,
unaven myšlenkou zítřkem,
ve tváři docela mlád.

Procitnul bleskem já rázem
a přistoupil k oknu kde stál.
Pod stromem s konopným lasem,
za krkem se smyčkou hrál.

Tři vteřiny hromu vše tichlo,
ve větru strom zůstal stát,
ale mně u srdce píchlo,
na hrdlo své jsem sáh´.

Za slunce při tanci větví,
poslouchám za oknem smích.
Co na stránce sté bylo,nevím.
Vše roztálo jak loňský sníh.