Můj vnitřní hlas

Celý život děláš,
onemocníš, na živobytí nemáš.
Stát Ti vůbec nepomůže,
ten jen poctivé stáhne z kůže.

Rodina Tě znala jen v plné síle,
nyní jsi v troskách vzdálena na míle.
Tak se chovají lidé blízcí,
hodnocení mají velmi nízký.

Já jsem Tvůj vnitřní hlas, víš,
ale Ty to raději neslyšíš.
Necháš se sebou hrozně vláčet,
vykašli se už na ty sráč... (pardon).

Přítel, co má Ti být oporou,
je tou nejzrůdnější potvorou.
Pomůže, když se mu to hodí,
pak Tě vzápětí silně uhodí.

No tak poslouchej sakra už,
neber stále na sebe ten nůž.
Pro ostatní bys stále dýchala,
ale sama se v bolestech zmítala.

To přece už dlouho nevydržíš,
svůj cit si důkladně střežíš.
Ale "oni" si ho nezaslouží,
Tvé srdce po lásce touží.

Ty víš a já vím, jsi zesláblá,
kéž by se ta krutost propadla.
Ale zatím padáš stále k zemi
a z toho fakt smutno je mi.

...chtěl bych Tě zvednout, ale jsem jen hlas...