Měsíc hvězdě...

Měsíc hvězdě tiše nocí dvoře,
dvěma špicy srdce odmyká.
Ve snu vidím tmavomodré moře,
vůni soli ztěží odvyká.

Líce břehu pějí s rety vánku,
tečku vlny zná už nazpaměť.
Probuzený,ale přec ve spánku,
nedám svým snům nikdy churavět.

Odliv vášně hladí něhy tváře,
máz hladiny prosí o zámek.
Slova moře chce by v letní páře,
klíčem tvých úst uzamknout chládek.

Měsíc hvězdě tiše nocí dvoře,
denní plachtou svědky zamyká.
Silou svou,jež ovládá i moře
se vln touhy ztěží zalyká.

V spánku slyším zpívat moře trpce,
dopis v láhvi s přáním ověřit,
jestli i ta síla mého srdce
umí tobě tepny otevřít.