Děťulátka jsou radost, někdy starost, ale ve skrytu duše vždy příjemná. Těším se na ty své, bude to, jistě, nádhera. Miláček mi vždycky řéká... že budou krásné a nadané po mně... vždy se uštěpačně ušklíbnu a ptám se, co potem budou mít po něm? A on na to, že chytrost a dobro... jenomže to já mám také, bo snad pochybuješ? Pak se laškujem a on mě hladí a usmívá se na mě, vidím ty jeho očí jiskrné... hřejem mne u srdce pokaždé, když na to vzpomenu :o)
08.01.2009 07:19:00 | NikitaNikaT.