U hlemýždě v domečku

U hlemýždě v domečku
na posledním schodečku
leží stéblo zaschlé trávy
a vzpomíná na doby dávno zašlé slávy...

Když seděli tu Ti dva
oči navrch hlavy..

Byla to láska převeliká
až ve švech domečku to praskalo
Dokonce překonali počáteční obtíž,
že místa bylo pramálo

Všechno však šlo tak,
jak v lásce má to jít -
Měli se rádi
i když malý měli byt

Ale pak jednou...
Zrovinka při svatební hostině
posílen značně nektarem medovým
loupal očima po jiné...

Nevěsta zbledla, v očích slzy
- tohle se přece nedělá!
Pak vztek s ní zacloumal
"chlap jeden drzý !"
A pohárem ho praštila

V tu ránu strhla se obrovská bitka
až broučci vzduchem lítali,
byl převržen stůl,
spadla i kytka
a pak že hlemýždi jsou pomalí

Kdo nestačil utéci,
se zlou se potázal
když srdce krvácí,
je lépe zmizeti
Když zhrzená nevěsta
si vyplakala žal,
sbalila raneček
a vydala se pátrat
po novém štastném doupěti...

...A po uschlé svatební kytici
zbylo jen stéblo
na posledním schodečku
ležící...