Sotva se naučili plavat, už se topí v existenciálních krizích.

Je vážně sranda sednout si vedle vlastní odcizený tváře a vyplivnout na papír
kus svýho mozku a pak tomu říkat báseň
za okny může být tma nebo světlo a ten starej strom se může
kymácet do větru a narážet o sklo, krátký tóny, dlouhý, zní to jak morseovka, dokonce to dokážeš i
přeložit,
jenomže to nedává smysl
je to zas jen další iluzivní šifra, která neexistovala,
dokud sis ji sám nevymyslel, v tý svý
nicotný existenci.