Jdeme
Jdeme
na nitkách gravitace
jako loutky se pohybujeme časem.
Osud či náhoda zatahají za provázek
a my prožíváme jednu ze svých lásek
prožíváme jedno za svých zklamání
čas nás dohání.
Krůček po krůčku jdeme dál
osud či náhoda zatahají za provázek
my prožíváme první ztráty
čas se krátí.
Tak jdem a čas se krátí
čekáme,až přijde ta
co všechny naše plány zhatí.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Hezká a pravdivá básnička.
Snad nám ty naše provázky a nitky ještě moc a moc dlouho vydrží a povedou nás jen tam, kam opravdu jít chceme...
27.09.2005 16:35:00 | Mourek
Krásné něžné a moc jemně milé. Takové čisté a přitom pravdivé. Hlavně ať ta, co hatí plány ještě dlouho, dlouho nevysrkuje nos. Jinak stovečka je to minimum. co mohu dát.
Ahojky
27.09.2005 14:21:00 | risik
cecilka pravdu dí..a já se přidávám
jen prostě NEČEKEJ..žij lidskej flám!!!
27.09.2005 08:40:00 | šuměnka
Krásná básenka... a víš, co je nejúžasnější?
Když se naučíme za ty provázky tahat sami... :o))
27.09.2005 07:51:00 | Cecilka
Nic nezhatí nám naše plány,
snad jen kdybychom se moc moc báli,
ale když budem stateční a budem bojovat,
těm kdo kazit chtějí, nezbyde než litovat!!
26.09.2005 21:42:00 | makretka