Naděje

Uschlý list tiše padá k zemi,
má naděje padá společně s ním,
avšak pořád doufám,že vrátíš se mi,
když o tobě v noci sním.

Samota...můj každodení chléb,
už zajídá se mi,jíst ho dokola.
Vrať se,vrať ke mně nazpět.
Kde hledat mám svého sokola??

V úzkosti nejvyšší jen stromy pomohou,
uklidní šepotem samotnou,nebohou.
Vítr,který lesem se prohání,
líce od slz jí osuší,
zafouká i na duši.
Dostane naději novou.

Odejde za milým do světa širého,
snad našla ho,kdo ví?
Jen stromy,které pravdu znaly,
dlouho si o nich povídaly.

Avšak co my??