O hlídačích vesmírných bran

Utrhnout si tak kousek nebe,
vydláždit srdce dutinu,
paprskem slunce vstoupit v sebe
a rozzářit tu pustinu.

Urvaným křídlům zčechrat peří,
zkropit spáleniště pocitů,
zas vidět, jak se dílo daří,
s radostí stoupat do světů,
co tajuplně spoza Slunce,
zjevují pravdy ztracené
a rozprostřít se nebem tence,
bez tíhy smutku břemene.

Hlídači všech vesmírných bran,
smím zotvírat vás a smím zrát?
Smím zůstat žáčkem a jsem zvána,
mohou být zákoutí vám prozkoumána?