O hodině výuky falše

Když květy přešly v zralé plody,
plny jsou slunce, cukru, vody,
libé vůně a etérické kódy,
do vězení sudů umístěny
kvasinkami jsou rozdrceny.
Brání se bujně určení,
bečky jsou pevná vězení,
až pochopí to, smířlivě
léto zachovají v zimě

v horce překapané tresti.

A tahle letní blaženost,
mámení umí hledět dost
a ten, kdo hledí víc než dost
vidí tu sebe, a zas sebe
a stvoří sobě druhé já,
myslí si, zřím já nebe,

horkost léta, křišťálově zakletá,

vrací ti nedobrovolné věznění,
zdecimování a destilování
paličů
v alkoholové zmatenosti
v domnělé volnosti
na křídlech tresti
v mlsné lsti.
Výuka blbosti
géniů.

Hle, fata morgána v oku,
není-li z jasnozřivého moku?

Až nachytám dost bílých myšek
a k prozkoumání zrádných výšek,
založím ústav výzkumu
opileckého průzkumu.
Ředitel budu generální
a zaměstnaní kumpáni
pod rouškou studování
vyvinou geniální
na jazyku lahodící
polívkovou slivovici.
Ze sadů na Měsíci
dostanem po lahvici
a firma Vizovice
snad v letošním už roce
bude mít hodně práce
na olšanské zakázce.