Střípky

Rampouch skelný k zemi se plazící,
nad řekou spících rybin odpadl.
Střípky rozsetých jeho útržků;
Tak mrazící!…
V osudy lidí, stříbra sníh napadl.

Zmrzajíc bělobné přikrývky zimy,
v nich třpyt často se jevil.
I rádoby já dotyky svými,
sbíral ty ledové útržky…
Ruce své takto v černý tón já měnil.