Výkřiky ticha

Hlubiny tajemné lidské duše,
milované chyby Matrixu.
Pokojné, pokorné, prázdné, plné lásek.
Vánoční oříšky ukrývající své tajemství,
pro vás špinavci z ulice, zahleděnci do sebe.
Já věřím dále velice, že láska v duši nezebe.
Stále jen prosím o naději, ráda bych tě pila,
kapko jemně perlivá, láska není neživá.
Řetězy zlatými spoutal lidské touhy,
nikdo nejsme bez viny.
Nezotročujte člověka, cesta k cíli je daleká!
Zemi teď tíží špína, tvář tvoje domovina.
Obličej tvůj ztrápený, duše tvoje trpí.
Hvězdo Siónská, kdybych byla malířem nakreslím tvůj obraz, Panno Marie!
Ráda bys mluvila, jsi ovšem němá.
Káva zalitá horkou vodou z kohoutku,
tyčinky a bonbón, rozdělí se s vámi do posledního.
Modrožlutá mandala Panny Marie Bolestné,
nádherné písně Jany a zpěv Terezky.
Odsoudili jste nás, ale my vás nikdy soudit nebudeme!