100 let bláznovství

Třináctá komnata otevřená,
má duše zcela odhalená,
není už místa pro tajemství,
zbývá mi jenom moje ženství.
Nacházím útěchu, kde jiní,
bojí se o sebe, ať se neušpiní.
Nesmíme nic, vše v pevném řádu,
neřeším nic a ani zradu.
Vše spláchla voda do kanálu,
zpěv svatých písní z kancionálu.
Říkáš mi vždy cizími jmény,
ruce pouty uzamčeny,
klíček ke kontaktu se světem,
špatnost, temnotu rozmetem.
Nevím, zda moje sestry vidí,
že za lásku se mnohdy stydí.
Pod tlakem sebe rostou křídla,
napij se vody z mého vřídla.
Sestřička říká na nás "tfuj!",
nejspíš si myslí, že jsme hnůj,
ale v tomhle se strašně plete,
myšlenky špatné odejděte!