Zatmění hlasu přátel

Světlý,
zněla prosba má,
natoč,
zněla slova svá.
Zlatavý mok,
přede mnou přistál,
pýcha poznala,
co slyšela tmou,
ona na moment,
zastyděla se snad,
poplakala,
jak slyšela hlas,
hlas můj,
silně vyzývavý,
hlas můj,
co neslyší,
pevně zde stůj!

Neslyší,
znělka přátel,
co mizí ve tmě,
nerozumí,
on snad se zatměl,
v duši mi,
na moment zazněl.