Sáček od čaje

Navečer když múzy usínají
a hříchy se probouzí
zabalím se do svetru
s vůní něhy
a hrnek s čajem
si položím na studená kolena

Vyhlížím mráz
co mi klepe na okno
a jen tak pro radost
ho vyzdobí
stříbrnými jehlami
a utká mi šaty z chladného rána
řasy potřísní zbytkem rosy

Když tak sedím sama
a čaj si solím
kapičkami co mi tečou z očí
beru teplý sáček z hrnku
a rty ho líbám
zoufalá že necítím
tvou blízkost

Polykám celý ten svůj
scvrklý svět
a kolem mě je vakuum
nebo možná to je
těma vrstvama oblečení
do kterých se schovávám
a tělo stejně prokřehne

Potřebuju tvé teplo
a přijde mi
že tě ztrácím
mezi těmi ostatními

Píšu tisíce
sentimentálních zpráv

Nacpu si všechna ta slova
do slzných kanálků
zapomenem na to
co chcem říct

Vím že tu zůstáváš
a nakonec všechno
nějak dopadá
i když sem obyčejná
a líbám sáček od čaje