Mleté maso duše
Mleté maso duše
Anotace: Nervová zakončení myšlenek začínají a končí v srdci (je jedno, jestli v Tvém nebo mém)
ve mně rozříznul tepnu
a já spatřila svoji
tóninu života
Největší zázrak
je potkat někoho,
koho neděsí
a umí pohladit
ve mně
i ježka
Strach a nesebevědomí
umí vyrůst
v pěkně tuhé a ostré bodlinky
Do všech mých kruhů života
se sypou závěje sněhu
mých genů a protihran okolí
Mandle křupající
podpatkem
drtícího zrníčka lásky
(„mám proti lásce boty,
ty chrání paní svou“)
a v dlaních podkovy štěstí,
které prší něhou
V kapse vždycky
nějaký rozpoužívaný kapesník,
důkaz průběžného stavu
života
Na stole plném vloček
písmenka touhy
Duha rozdrobená
do suroviny prvopočátků
A stěrkou neustále kloužu
po skle
s chronickou vlhkostí
Má deprese je
antipaměťová
Jsi jediný,
kdo rozluští
mozaiku mých
vyřčených myšlenek
Co ty nevyřčené?
Budou bolet dál?
Závorky mých dnů
jsou jen tečkami bláznů,
které bůh mění na hvězdy
Proto romantici pláčou, víš?
Rámečky rodokmenu
strhávám ze zdi,
nechci je v sobě mít,
tíží a přesolují cestu
Na dálnici úkolů
se potřebuji zastavit
s kopretinou v prstech
a rtěnkou věšet
kolem sebe srdíčka
Až uslyším své básně
jako posluchač,
octnu se na prahu
obou stran
svého vesmíru
Bojím se,
že jsem po tátovi
Jsem vězněm
své duše
A přesto kutálím
pomeranč slunce
v křižovatkách
svého poselství
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Věřím,že boty často vyzouváš a tančíš tanec lásky .
A sluneční pomeranč tě hladí svými paprsky.Je hodně přátel hotových deprese zadupat do bláta za tvůj lásky a dobroty tanec života.
04.02.2009 12:03:00 | s.e.n
Ježeček má bodlinky jen sám pro sebe, aby se chránil. S dikobrazem je to horší, ten ublíží. Ty ne. Rozdáváš krásno a milo už jen ve svých básničkách...
04.02.2009 08:05:00 | Iva Borecká
Každý bojovníček měl by něco na svou obranu mít - i Ty.. mockrát jsi uměla zas v jiných jejich ježky pohladit.
17.01.2009 15:01:00 | Šerpík 1
Máš pomerančové slunce a bodliny, které zapomněly být ostré...ostatní přehlížej..
***
Jiří senior
14.01.2009 20:56:00 | j.c.
Ahoj má milá Levandulová. Tak pravdivé... velmi se mi líbilo - umět pohladit ve mě i ježka... ach tak to znám... Přeji ti štěstíčko...
13.01.2009 23:36:00 | Jahudkka
Nevím, jestli jsem hodna sem psát, protože ta básnička je tak moc osobní...Ale přesto mě uchopil každý její řádek a mluvil přímo ke mě. Nádhera, děkuji
12.01.2009 12:09:00 | Isobel
Po tátovi...nejseš...Ty jsi bojovnice, i když to pak opláčeš...ale neutíkáš, Ty ne...
11.01.2009 16:30:00 | G.P.
Ach, krása, není slov. Pomeranč slunce, srdíčka věšet a ty bodlinky ze strachu...a vůbec. ST
11.01.2009 11:11:00 | Kapka
Teček mám tisíce...
snažím se je měnit v hvězdy
- v záři měsíce.
Na Tobě vidím, že to jde.
I když...chápu.
Bolavě.
11.01.2009 06:27:00 | spare