Udělej Něco

Obestav můj oheń
gotickým kachlovím
Spoutej mi mědí
mou prastarou duši
Co ze mně zbude?
To prosím nevím..
Možná tu sto let budu hřát
jen špičky liščích uší

Otevři
ale opatrně
ta rozpálená dvířka
Pravděpodobně budu vrnět
a praskat kloubky větvím
Laskavá vůně
až v chřípí bude brnět
V očích ještě dlouho
z plamenů mžitky
Pamatuj na ně
Až se nad komínem setmí

Na vychladlé půdě
když teplo tajně vzývají
netopýří hladká bříška
Pohlaď mne kradmo
třeba jen po kraji
Ohřej si prsty tam
kde chlad na kapky
rozkrájím
Uprostřed
Vyhřátá skrýška

Udělej něco
jen mně nenech zhasnout
Vyspáruj pečlivě
ten ohořelý strach
I pro tu jedinou
jiskérku jasnou
stojí za to
překročit ten práh...