Věř v sebe ne v náhody

Stojaté vody rozčeřil čas
ten lidský počin co vpřed žene nás
smotané klubko zaslepilo sny
odčítáš tiše své krátké dny.

Směje se každý, kdo má více síly
tiše ti předou Bozi své víry
na kladce hříchů vzpouzí se běs
svůj pocit strachu hrdě si nes.

Nelze už spočinout v náručí ženy
odleskem rtů jsi oslepený
a v doteku lásky mrazivost vášně
začal si život brát příliš vážně.

Na křídlech vášky létat si chtěl
rozdávat radost a sbírat pel
zažívat lásku a dobrodružství
však zůstals tu sám nuzný a tlustý.

Nejde už minulost posunout zpátky
minul jsi lásky i velké statky
tiše si brumláš svá moudra pod vousy
hladovíš pocitem, že moudrý nebyl jsi.

Všechno je vývoj jak zrání vína
těžko teď říct, čí je to vina
postav se ale na nohy
věř jenom v sebe ne v náhody.