Halím se
Halím se
Právě teď
pod světlem měsíčním.
Sama je neumím pochytat,
i když se vysmýčím.
Dřu se do krve.
Sama.
Nevítaná.
Že vcházím pozdě.
Nevčasně.
Teprve ?
Asi nechci,
nejsem milá.
Nešťastně.
Jsem chladně přemýšlivá.
Ledová jak led.
Dočasně?
Touhy mám
ukryty v mlčení.
Bojím se - ozvat se.
Zdá se mi.
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
zvláštní... ale, ano... zatajení, tajemnost... je to tam... nějak... mimosmyslově? ...
můj obdiv, tohle je napsáno pro mne naprosto matoucím způsobem... jako... z pocitu rovnou do pocitu, bez filtrace "rozumovou částí"; líbí moc
10.03.2009 23:49:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Gratuluji k pětisté :-). Děkuji ti za všechny, co tě rádi čtou. A neboj se, jsme s tebou.
13.01.2009 16:35:00 | cevert
Básenka dosti pocitová s jistou hloubkou, pro mne lehce smutná a bolavá... být chladný jako led... ať nám, drahá spare nezmrzneš... já vím, láska rozehřeje aj ten nejtvrdší a největší kámen, aj největší ledovec... kéž rozehřeje Tebe a nejlépe hned...
13.01.2009 06:20:00 | NikitaNikaT.
Říkají mnoho..víme bezpečně co od tebe asi máme čekat ;-) A je to dobré...
Já se bojím ozývat už jen proto abych si nevyřval hlasivky..mám k tomu kousek.
12.01.2009 21:04:00 | Chancer