Kouzelná zeď

Noční toulání se protahuje do rána.
Já sedím na této zdi a přeji si...
ale co? Nevím sám... pomalu a tiše dumám.

Kde jsem se to jen objevil... tahle zeď
je studená jako srdce přátel, nebo ne?
Sedím dál a tiše přemýšlím

Rodina, veliký pojem. Má přinášet radost,
ale jak? Podepřu si bradu a dívám se do dáli.
Kde jsem se tu vůbec vzal..vzpomínam

Šel jsem domů... cesta byla únavná.
Myšlenky se mi až příliš rozebíhají, vidím slunce.
Přátele, ano, ti, ti dokaží opravdu ranit.

Sáhnu si na zeď, studeně mě zamrazí u srdce.
Jsem i já tak studený... seskočím dolů.
Vidím mraky, vždyt jsem doma...

Srdce zaplesá a ja utíkam ke dveřím,
otvíram je a co nevidím:
Rodina je venku a podivně na mne zírají.

Kde to tedy jsem, podívám se znovu.
Všude holá pustina, jen ta divná zeď tu stojí dál.
Zklamaně si sednu... Co tedy dělat mám?

Postavím se a opřu se o zeď. Srdce zaplesá.
Vždyť ta zeď je rodina, ta, která mne drží.
Radostně se usměji a celou vahou se položím.

Tohle je ta pravá opora.