Zapomenutá vzpomínka

Vzpomínám si jaké to bylo
když voda jemně kolébala mé tělo
když v pozadí duněl tichý klidný zvon
když neznala jsem ještě žádný shon

Vzpomínám si na jeho dunění
na míhání jakoby světla a stínu ve chvění
na pocit bezpečí co mě objímal
když neznala jsem ještě žal

Vzpomínám si, ani teplo ani chlad
neznala jsem bdění, spánek, žízeň ani hlad
byl to zvláštní pocit neznat svět
neznat co to je, se strachy chvět

Vzpomínám - ten zvon byl matky srdce
už neuslyším ho nikdy více
už nikdy nepoznám ten hebký pocit bezpečí
už drží mě má mamka v náručí

Zapoměla jsem jaký je to krásný pocit
teď se mamka kolem mě bude točit
přikládat mě k prsu když budu mít hlad
jinak, jak o život budu řvát

To teplé hebké mokro vystřídali šatičky
budu je nosit jen okamžik maličký
budu je nosit celý život svůj
nejde říci živote já nechci - stůj

Porostu s větrem o závod, no to je pech
já chci zase v lůně být a žádný spěch
já chci slyšet zase jen matky tlukot srdce a tlumený hlas
smůla, místo toho mi narostl první dětský vlas.

Jak půjde čas a já budu stále větší
a život bude o to těžší
první krůčky, škola, puberta a pak ze mě bude maminka
co na svět přivede další miminka