ŽIVOT

Jdu mokrým ranním polem,
les svůj milovaný obcházím kolem.
Procházím starou lesní cestou
les halí mne zelenou vestou.
Stromy si tiše šeptají,
nikoho se na nic neptají.
Ptáčci cvrlikají světu krásu
kapky deště přinášejí spásu.
Poslední burácející zvuk,
je tu zase ten zbožňovaný hluk.
Hluk který já tak rád mám,
nejsem tu však sám.
Jsem tu s myšlenkou, která v hlavě mi proplouvá,
do mého srdíčka mi promlouvá.
Jdu, nehodlám se zastavit
všechno teď chci napravit.
Miluji prostě tenhle svět,
nejkrásnější je to květ.
Miluji všechno co přináší,
všechno štěstí co na mne snáší.
Když už naději nemůžu mít,
můžu zase tím polem jít,
a kousek štěstí si zase vzít.