kudy

kolik jen
ještě zbytečných
slov
tolika variací
na stejné téma

jakoby náznak
že už v koncích
že v tmách
bolestí snících
a celé jen
o emocích

myšlení je zástěrka
důležítých slabin
citlivých míst
světa
v rohu u zdi
jedné staré půdy

mám se ještě
pořád ptát
kudy ?

a kdo to vlastně ví
kdo odpoví
kdo je ten
který se tu vyzná
poradí

a tak příteli
můžem jít spolu
v bláhovém souznění
té blahé vlny
euforických nadšení
že jsme ti
jenž vědí

a stejně
jsou to jen okamžiky
okamžiky loučení

ta daň za plynutí času
ta daň za prožité radosti
ta krutá daň
za problesky poznání
že vše je jinak

kolik jen ještě
zbytečných slov
je mi dáno vyslovit

v tmách
v samotách těch starých domů
v ruinách starých snů
o tom
že sklidím
co zaseji