Odcházení

Hrst prachu mi zbývá,
jež měří mi čas,
odcházím rád,
vždyť smrt je z těch krás
co konec dne skrývá,
když děti jdou spát.

Být zde, či odejít?
Sám sebe se ptám
a odpověď v marnostech života hledám,
konec je cestičkou k podivným zítřkům,
kostky jsou vrženy, hraje se dál.

Posledním býval jsem po celý život,
ve světě jiném zas prvý jsem byl,
přátele, kteří mi zůstali věrni
odešli a já zase sám jsem tu zbyl.

Panty mé rezaví, za chvíli zmizí,
s nimi i duše má bude moct spát,
ráno se probudím v jinačí schráně,
kdo dopis odešle? Kdo bude psát?