OKO

+

Letná prokřehla do šeravého smutku
Ošlapaná botami vojáků
ohlušena křikem poblázněných davů
Hluk tanků se mísí s řinkotem prapodivných zbrojí
a do toho zase marše, hymny
a uřvané projevy rádoby státníků
. . .
Zvolna procitá z ošklivého snu

Letné navždy odešel Jan

Dnes smutně obléká si bílou řízu
Ze stromů bílé slzy kanou
Sbohem . . . anebo nashledanou . . . ?
. . .
To podivné ticho
. . .
jen zpovzdálí
jakoby doléhal pochmurný šum
Ulice Milady Horákové . . .
Jak příznačné bývají symboly pro takové chvíle

Zemřel Jan

Letná povzdychne
když vánek protáhne se plání
Ztrnulý je smutek jeho přítelkyně
zaslechne její ukrývané štkaní

Zemřel Jan

Na jedno letní jitro vzpomínám
Trávník zářil po nočním dešti
osázený démanty Svatojánské noci
. . .
- Je to tu tak nějak prázdný . . . -
prohodí Jana
Pohlédneme k Hradčanům
do prázdna ospale pláň zívá
- Takové úchvatné místo . . . -
dodám já

Na to ráno s Janou vzpomínám
na sklenici vína v Savarinu
i kropící sentinel na Příkopě
jak sprškou křišťálu nás skropil v tom ránu
. . .
na její úsměv
na polibky ve stráni Parukářky

Vzpomínám na chvíle u stolu studovny
jak mi tiskla ruku
- . . . ještě chvíli, . . . ještě tři stránky . . . -
Pozoroval jsem ji proti světlu
úchvatné obrazy její tváře mne dojímaly

Pak jsme šli Platnéřskou na nábřeží
a odtamtud na Letnou
Nad stromy tyčily se Svatovítské věže
. . .
- Tady mě líbej . . . ! -
loudila když na lavičku usedli jsme

Jan zemřel . . .
a odněkud zdáli
zaslechnu pláč osiřelé . . .
Osudové symboly bývají zvláštní
Sudičky prosím . . . jen všechno dobré . . . !

Zemřel Jan

Snažím si představit nad Letnou Oko Prahy
a za ním mladý pár
ona nad anatomií
a on zápasí s Neumannovými integrály
Pod nimi letenské stromy a Praha s Vltavou
. . .
Chrám vědění i Lásky
živý Janův panteon
na nějž by všechny generace studentů vždy s rozechvěním vzpomínaly
Na slunce i na slzy deště
zvolna kanoucí z kouzelného Oka Prahy . . .
jako já dnes vzpomínám Platnéřskou
. . .
A byla by zapomenuta
mocných všechna hloupá prokletí a zloby . . . !

Milý Jene!

Nebuď smutný
Tvé Oko už jednou provždy zhlíží z Letné
. . .
byť možná lidská malost mocných je v Praze nepostaví
. . .
Po někom zůstanou jen prázdné bláboly
ale po Vás příteli,
po Vás zůstává ve světě nejedno odvážné chlapské dílo . . . !
a signum CZECH MADE
zůstane v povědomí všude tam stejně
jako je na stěnách domu v Hirošimě
Jediná stavba co přestála atomový výbuch v pětačtyřicátém . . . !
Věřím, že ty Vaše zůstanou takové apokalypsy ušetřeny

+