Nejkrásnější noc

Bylo krásné léto, venku ještě teplo,
mezi dvěma lidmi přátelství vykvetlo,
setkali se prvně, padli si hned do oka,
vzali se za ruce, nikdo z nich nic neříká.
Mlčky jsou po louce, kolem kytky voní,
dívka ulehla do trávy, hoch utrh kytku pro ni.
Dal dívce krásné přivonět, pak dal jí kvítí do vlasů,
úsměvem mu poděkovala, okusil jejích rtů krásu.

Pozvolna se stmívalo, slunce mizelo jim z očí,
děvče se již nesmálo, rozkoší se jí hlava točí.
Nocí zní jen slova lásky a sténání mladé krásky,
hoch blahem skoro nedýchá, poslouchá jak dívka vzdychá.
Svoji vášeň neskrývají, v oblacích se pohybují,
když jim dojdou lásky síly, koukají na měsíc bílý.
Již to není dívka mladá, dospěla, je ženou už,
na hocha únava padá, přes noc stal se z něho muž.

Ráno vstanou, políbí se, jdou pomalu domů,
muž ji v náruči nese, blíž k svatebním zvonům.