Na větrné hůrce

Můj pejsek má tajnou skrýšku
chytá vítr do kožíšku
Potom nám ho
když se smráká
nosí tajně do pelíšku

Pod peřinkou vítr zebe
profukuje, nezdvořák
Připomíná trochu Tebe
když mi kážeš
Co a Jak

To se ví,
že se Mu vzpírám
Je to totiž lupič klidu
Tajný střípky co si sbírám
z teplíčka ven vyfouká mi…

Dříve nežli na to přijdu
vysype je za plotem
Unikne
a o mojí nahotě
potměšile šíří fámy

Pak se všemu dlouze chechtá
zas je trochu jako Ty
Když mi ironií leptáš
neochvějný jistoty
Když podtínáš
nosné pilíře krásných iluzí…

Budeš se však divit…
Mně to vůbec nemrzí

Jenže…

Nebýt Tebe
i té drzé meluzíny
Nebyl by po teple správný hlad

Jak dvě smířený
napůlmrtvý zatuchliny
Co nefouká jim
často někdo pod peřiny
Pomaličku
mohli
bysme
spolu umírat..