Lebka

V prachu trouchnivíš lebko bělostná
Pavouk spřádá pentagram ve tvé oční jamce
Pohledem dutým sčítáš moje kroky
Jak zrnka písku v hodinách nekonečna

Já tě prosím: promluv- promluv bez jazyka
A bez tváří jež sežral čas
Copak nevidíš? A nechceš řvát?
Tak přece křič a burcuj- ticho naslouchá

Jen ležíš, ležíš bez užitku
A bez mrknutí oka
Ani se neusměješ
Když žertuji tu s tebou

Drahá jsou má slova i můj čas
Tak nač mě pokoušíš svou strnulostí
Mohu do tě kopnout- ty se roztříštíš
A pukneš ve své nadutosti

Tak mluv! Mluv už pro mou potěchu!
Ta slova libá pro mé uši
Jen pro ně jsem tu přišel
Ne truchlit nad tvou mrtvou duší

Zpíváš- to vítr na tě hraje
Píseň pod taktovkou melancholie
Pak mlčíš
Zase počítáš mé kroky

Dobře mlč si
Dál věčností tě nechám žrát
Ty mluvila bys a promluvíš
Až smrt ti jazyk vrátí.