Červený mák

Napsal jsem pro Vás krátkou pohádku, o malém osiřelém děvčátku, co v dlaních třímalo pět zrnek polního máku..jedno zrnko každý den, tak prodloužilo si svůj sen, o tom jak za zrnko máku spatří svoji milovanou matku, jak za dvě zrnka z makovice políbí a pohladí svého otce líce..Den za dnem uteče jak voda, hlad je hlad a zrnek máku nesmí být škoda, jsou pro děvče tím co pro ostatní chleba..A tak přišel pátek pro jiné čas oddechu děvčátko však hlady lapalo po dechu. Poslední zrno máku svírala v dlani, bojíc se pozřít ho v dětské své beznaději. Hlad přikován vůlí, tak trpce zahubil děvčátko, které v životě nepoznalo jak chutná lízátko. Sirotek na ulici, mlčící snílek. Naděje však stála při dítěti, když padala hvězda a ono přálo si, jako snad jediné ze sta, spatřit své rodiče na malou chvíli, věříc že slyší ho všemocné víly. Za cenu života splnil se dívence sen, její rty objaly otcovi líce a její dlaně místo máku, sevřely v obětí její milovanou matku. Poslední zrnko z dlaně malé dívenky, vykvetlo do roka v červený květ od těch dob zná červený mák snad celý svět...