Růže z Jericha

Když život byl i je jak něčí,
tu buďte si v něm nádobou i pecí
a uhlíky žhavými jako slova
buďte trny i růže purpurová
a nebojte se skočit pro lásku,
cesta neskládá se vždy z oblázků.
Viděla jsem svůj osud, pane,
a vítr mi tvé věty vane,
jen, prosím tě, ať jsem jako voda,
vodě se každé tvorstvo poddá,
já vím, jsem křížem v Jerichu
a červená voda utrpení stéká potichu.