Ideál...

Nevnímám svět, ani modré nebe,
všude kolem vidím jen Tebe,
Tvou mysl a zář,
překrásnou tvář.

Jsi jako vítr něžný,
nejsi jak každý - běžný -
neobyčejně všímavý,
ve všem víš si rady...

Šťastná jsem, že jsi zde - tady -
Ty touho neúnavná,
jenž srdce mi objímáš,
jsi můj stín, bez Tebe život hyne.

Snad cítíš to, co cítím já k Tobě,
ani nevíš, jak je důležité
mít někoho jako jsi Ty,
zvlášť v téhle době.

Usínám s Tvém objetí,
zbavena věčného prokletí,
zakryta Tvou láskou,
připadám si kráskou...

/navěky/