Na skráních

Zas skrýváš svoji tvář,
za stínem tmavých vlasů
a na skráních je vidět zář
bez pozadí všech hlasů.

A úsměv jen tak pro zahřátí,
chápu,je to hra,
co ztratila svá pravidla.

A šepot jako křídla šustí
i na opuštěné posteli,
kam touha má tě ráda vpustí,
i bez zbytečné novely...

Snad cítíš touhu po létání
a vznášení se bez zábran,
co vybízí tě k chvátání.

Já vynesu tě do oblak
do naplněných snů
a nezastavím tenhle vlak,
bez předepsaných dnů.

Pak výkřik tiše zazní
do noci plné souznění..

ticho,klid a a slabý vzdech-

...vyhráli jsme...