Mrtvý Milý

Na úpatí skalisek,
kde kámen hladí uschlou trávu,
Na místě kde schází se,
Mladý chlapec se svou dámou.
Tam teď dáma stojí sama,
Rukávy má promoklé.
Vlasy taktéž, však není zima.
Myšlenky má hluboké.

Svět kolem pro ni chybí,
Duchem chodí po lukách.
V obci ovšem všichni vědí,
Že její milý má po mukách.
Jen ona mu to nepřála,
Jen ona chce s ním stále být.
Odpuštění, zloba vlastní ji nedala.
Ona o něm musí snít.

Nenávist a stesk se mísí,
Opustil ji na vždy.
Vždyť teď má ona život lysý.
A nedozví se pravdy.
Odpověď jen mrtvý muž,
A otázka tkví na jazyku.
Proč opustil jí, tak brzy už,
Když zvána byla na muziku.

Věřila, že jejich cit,
I velké dluhy překoná.
Však on klid už chtěl jen mít.
Když zastřelil se u okna.