Neskrývané srdce...

Neskrývané srdce v hrudi je mi
chladné,teplo deště zatouží.
Proto dávno opustil jsem zemi,
abych uzřel život za louží.

Kráčejíce stopou vedle stopy,
cizí verše rosou zavoní.
Nová slova nejsou moje hobby,
chybí víc než řady jabloní.

Jarní nocí táhlá nota zpívá,
uši cítí záblesk májový.
V místo,kde se jedno oko dívá,
vidí druhé rytmus bláhový.

Jazyk bubnem otevírá pouta,
ostrou chutí pálí volná pěst.
Věta,tahle země je ti nová
zazní z výšin úst opilých hvězd.

Nechápavý obraz kolem kola,
vědro bez dna ,dá se taky nést.
Dík rozumu,tiše jazyk volá
po dívek krás,jež umí ruce vést,

po kytaře,kde list akord schová,
trempa v zádech a celou mou ves.
Cítí srdce snad stejné co vdova,
soucit strunám,jímž umírá les.

Nezbavené srdce okem viny,
že jazyk zří cizí maminku.
Jen v mé stopě utopené hlíny
viděl verš můj teplou vzpomínku.